Ochraně vysokoškolských studentů by prospělo pojištění škol, tvrdí to Rada vysokých škol. Nejvíce mohou v současnosti studenti doplatit na případnou ztrátu akreditace jejich oboru nebo krach soukromé vysoké školy. Ochrana studentů, kteří kvůli problémům na straně školy nemohou dokončit studium vybraného oboru na dané vysoké škole, se někdy ukazuje jako nedostatečná. Rada vysokých škol by proto považovala za vhodné, aby školy byly povinně pojištěny. Zákon sice ukládá škole povinnost postarat se o dostudování studentů na stejné nebo jiné vysoké škole v tomtéž nebo příbuzném oboru, naplňování tohoto ustanovení v praxi je však složité. Případy zkrachovalé Literární akademie a oboru speciální pedagogika Univerzity Jana Amose Komenského (UJAK), kterému nebyla prodloužena akreditace, jsou toho dokladem.

Člen školského výboru sněmovny Ivo Pojezný (KSČM) si myslí, že pokud někde akreditují studijní program, mělo by být zaručeno jeho zachování od prvního do posledního ročníku. „Pokud někdo studuje ve druhém, třetím či čtvrtém ročníku, a ruší se studijní program, je to velký průšvih. Vůbec by se to nemělo dít a každá škola by to měla garantovat. Ministerstvo školství, které akreditaci povoluje, by mělo počítat s tím, že tam program dojede,“ zdůraznil poslanec. To, že se stane taková věc jako na UJAK, je podle Pojezného vinou spíš dané vysoké školy, nikoli studentů. Připomněl, že bývalý ministr Marcel Chládek (ČSSD) říkal, že umožní všem studentům dostudovat. Dnes se ovšem ukazuje, že to tak asi nebude. „Například Univerzita Palackého nabídla spoustu míst, ale studenti UJAK tuto kapacitu nevykryli, odmítají jezdit do místa tak vzdáleného od původní školy. Já se jim celkem nedivím. Je to jeden z mála případů, ale opakuji - ministerstvo školství by mělo udělat vše tak, aby akreditovaný studujní program byl platný po celou dobu studia přijatého studenta,“ dodal Pojezný.

»Rozdílové« zkoušky jsou asi nutné

Současnou právní úpravu považuje za nedostatečnou také Studentská komora Rady vysokých škol. „Zásadní problém je, že student dnem ztráty akreditace přestává být studentem, navíc pro to, aby opět studentem byl, tak musí splnit přijímací řízení na jiné škole a na této být zapsán. Jakékoli uznání studia nebo jeho části pak závisí na kompatibilitě starého a nového studia a na studijním a zkušebním řádu nové školy, kam student přechází. Rozhodně se tak nejedná o dostudování, mnohdy musí student nemalou část studia opakovat,“ řekl její předseda Hynek Roubík.

Studenti by neměli pykat...

Například Literární akademie sice už fakticky nefunguje, ale stále jí ministerstvo školství neodebralo státní souhlas, takže studenti zůstávají formálně studenty. V praxi však nemohou získat potvrzení o studiu ani další doklady, aby mohli čerpat studentské výhody. Škola jim navíc pokračování jinde nezajistila. UJAK se však snaží zajistit dostudování dotčených studentů na zatím nejmenované slovenské veřejné vysoké škole. Po dohodě s ministerstvem školství vypsaly pro tyto lidi mimořádné přijímačky i tuzemské veřejné vysoké školy, ale tam jde o nové studium. „Chápu, že studenti situaci nezavinili, ale otázka je, jakou školu studovali? Pokud vím, toto byla soukromá škola. Nemůžu hovořit o úrovni. Ale vůbec se nedivím, že škola, na které by měli dostudovat, po nich chce jakési rozdílové zkoušky. Ať to zkusí, a když se jim to nepodaří, sami uvidí, jaký byl bývalý studijní program -tj. že asi nebyl dostatečně kvalitní,“ zdůraznil komunistický poslanec. Roubík upozornil, že studenti jsou v takové situaci znevýhodněni také tím, že se jim nuceně předčasně ukončené studium započítává do odstudovaných let. „Pokud v součtu nového a předchozího studia překročí standardní dobu studia navýšenou o jeden rok, pak je jim vyměřen poplatek za studium v řádu desítek tisíc korun,“ doplnil.

Kvalitu VŠ by měl zaručit stát

Rada vysokých škol považuje za vhodné, aby nebylo předchozí studium započítáváno, pokud musí být ukončeno kvůli ztrátě akreditace, tedy nezaviněně ze strany studenta. „Dále by bylo vhodné, aby byly vysoké školy na tuto situaci povinně pojištěny. Stejně jako je tomu například u pracovních úrazů, povinného ručení či pojištění proti úpadku cestovních kanceláří. Vysokoškolské studium nese nejen náklady osobního charakteru, ale i nemalé materiální investice - alespoň tyto by měly být pojištěním kryty,“ míní předseda legislativní komise Rady VŠ Marek Hodulík. Pro velké a stabilní vysoké školy by to podle něj znamenalo minimální náklady, protože by pro pojišťovny znamenaly malé riziko. U malých škol by se zvýšil tlak na jejich odpovědné chování. Rada vysokých škol tyto požadavky tlumočila ministerstvu školství, ale aktuální novela zákona o vysokých školách, kterou nyní projednávají poslanci, s ničím takovým nepočítá.

Pojezný zastává názor, že vysoké školy by měl pokrýt stát, měl by si jejich kvalitu držet a hlídat. „Bohužel trh je i ve školství, my jsme to nezavinili, ale takový je současný svět,“ dodal poslanec. Studenti nemají prakticky žádnou možnost obrany, pokud škola svou zákonnou povinnost ignoruje. Následně se sice může soudit o náhradu škody v občanskoprávním řízení, ale zde musí, jak řekl Roubík, přesně vyčíslit škodu, která mu nesplněním povinnosti vznikla, a unést důkazní břemeno, což je složité a nadmíru náročné.