Pojišťovnictví není výjimkou. A tak konstruujeme pojistné podmínky, které jsou občas tak složité, že jejich obsahu rozumí jen jejich autor a s ním vybraná skupina vyvolených. Nejsme v tom však zdaleka výjimkou, protože do formulačně-definičního šílenství se ponořil celý svět. Jen je otázkou, jestli v pojišťovnictví definujeme všechno tak složitě a nesrozumitelně proto, že jsme „oběti“ systému (a tak nám nic jiného nezbývá), nebo „spolupachateli“ (a tedy pomáháme tento systém vytvářet).

Dříve tomu tak nebylo. Pravidla a zákony byly vytvářeny s důrazem na „přirozený běh věcí“. Mnohem více se tak uplatňovaly neformální normy vycházející z obecné a křesťanské morálky, z Desatera Božích přikázání (což je vlastně podmnožina předchozího), nebo třeba z cechovní, či šlechtické cti.

POKRAČOVÁNÍ