Děkuji vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky Pojistného obzoru. Máte velké zkušenosti se slovenským pojišťovnictvím, jak byste ho porovnal s českým trhem?

Rozdíl mezi českým a slovenským trhem je především ve velikosti. Z toho potom pramení další odlišnosti. Česká ekonomika je více než dvakrát větší než slovenská. Tomu odpovídá jak velikost pojistného trhu, tak úroveň konkurence. Ta je na českém trhu daleko větší. S tím také souvisí širší portfolio produktů, rozdílná distribuce, ale také regulace. Regulace je v České republice o pár kroků napřed, a to například i kvůli novele občanského zákoníku nebo regulaci v oblasti provizí v životním pojištění. Na Slovensku se pak bohužel připravuje legislativa, která sektor pojišťovnictví zatíží dalším odvodem. Společné je potom to, že na Slovensku i v ČR si lidé pojišťují hlavně neživotní rizika, ve vyspělejších státech je to naopak. Jejich obyvatelé se více zaměřují na životní pojištění a doplňkové služby s ním související. Ty se u nás rozvíjí o něco pomaleji.

A jak vnímáte roli českého pojišťovnictví v kontextu turbulencí globální ekonomiky? Jaké jsou podle vás klíčové problémy, se kterými se musí pojišťovnictví u nás potýkat? Český pojistný trh je dlouhodobě stabilní, pojišťovny působící v ČR jsou ve většině silné, solventní společnosti, které jsou schopné dostát svým závazkům. Dá se tak říci, že jsou pro ekonomiku určitou jistotou, a to zejména v případě rozsáhlých přírodních kalamit, které se v posledních letech v České republice objevují stále častěji. Náš pojistný trh se ale samozřejmě potýká i s řadou problémů. V první řadě bych zmínil legislativu. V poslední době čelí pojišťovny doslova legislativní smršti, valí se na nás řada nových požadavků, které musíme implementovat. To vše pro pojišťovny znamená nejen poměrně vysoké finanční investice a velkou administrativní zátěž, ale stojí nás to především čas, který bychom mohly věnovat dalšímu zlepšování produktů a služeb. Jako problém vnímám i pokračující trend poklesu na trhu životního pojištění, a to zejména klesající počet nově uzavíraných smluv. Důvodů je několik. Trh životního pojištění je výrazně regulovaný a z Evropy přichází další legislativa a směrnice. V posledních letech se objevila řada kauz nepoctivých finančních zprostředkovatelů, a vznikla tak jistá nedůvěra klientů vůči produktům životního pojištění. Svou roli pak hraje i úroveň finanční gramotnosti, kde jsou stále ještě velké rezervy. Řada lidí tak životní pojištění jako dlouhodobý nástroj ochrany před riziky podceňuje.

Pojišťovnická veřejnost pečlivě sledovala vývoj novel zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a zákona o pojišťovnictví. Jak byste charakterizoval výsledek?

Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích je reakcí na to, k čemu docházelo na pojistném trhu, tedy na přetáčení smluv životního pojištění. Provize by měla finanční zprostředkovatele motivovat nejen k uzavření pojistné smlouvy, ale především k tomu, aby měli zájem na jejím dalším trvání. Mám tedy za to, že rozložení výplaty provize do delšího období a stanovení nových zásad pro výplatu odkupného pomůže trh životního pojištění kultivovat a podpoří stabilitu a delší životnost smluv životního pojištění. A to vše je především v zájmu klientů. Zákon o pojišťovnictví, implementující evropskou směrnici Solvency II, sice pro pojišťovny znamená zvýšené náklady na implementaci, ale v principu je to v oblasti moderního řízení rizik krok dobrým směrem.

POKRAČOVÁNÍ